Domov není pouze fyzickým místem, ale také symbolem, který ztělesňuje pocit návratu, bezpečí a osobní identity. Jeho podoba se mění podle toho, s kým ho sdílíme a jaký význam mu přikládáme v různých fázích života. Domov může být nejen domem či bytem, ale také jakýmkoli prostorem, který nám poskytuje pocit klidu a sounáležitosti – může to být karavan, zahrada, či dokonce loď na moři.
Tento pojem zahrnuje jak fyzický prostor, jako jsou stěny, skříně či zahrady, tak i emocionální aspekty: domov je místem, kam se vracíme bez ohledu na to, v jakém jsme stavu. Nejedná se vždy o pevně umístěnou realitu, ale spíše o dynamický vztah mezi prostorem a lidmi, který se proměňuje s tím, jak prostor sdílíme – například s přáteli v době studií, s rodinou během budování života, či s blízkými v rámci komunity.
Domov je také místem, které se vyvíjí – není vždy pevným, stabilním bodem. Může se měnit jeho smysl a účel v závislosti na tom, jaké životní fáze prožíváme, a co do něj vkládáme ze svého života a vztahů.
